Se starostou obce jsem se domluvill, že mi cestu zasypou recyklátem, ať se zpevní a dá se použít.

Ve stavebninách jsem si objednal kari sítě a OSB desky na šalunk a v sobotu 28.3.2020 jsme společně s otcem a kamarádem udělali bednění kolem desky dle výšky, kterou jsem měl vyznačenou. Práce šla ze začátku špatně, ale jakmile jsme udělali první stěnu, pochytili jsme, jak to máme dělat, aby to šlo dobře, rychle a hlavně, aby to bylo pevné. První stěna nám zabrala skoro 2 hodiny, pak zbývající 3 stěny už byli za 2 hodinky hotové.

Potom jsme na desku rozmístili kari sítě s oky 10x10 a drátem 8 mm. Tady tohle byla moje chyba, jelikož jsem špatně udělal objednávku. V projektu mám kari sítě 15x15 a drát 6 mm. No co už, bude to pevnější.

Sítě jsem pokládal přes tři oka přes sebe.

Dva dny na to jsem si našel zábavu s drátováním. Můžu říct, že jsem pracoval doslova a do písmene do roztrhání. Kamarád mi doporučil perfektní vychytávku. Koupil jsem si za pár korun radlovací hák a radlovací drátky. Já vím, objevil jsem Ameriku, ale měl jsem z toho ohromnou radost, protože práce šla krásně od ruky.

Nastal den D - betonování.

Z tohoto jsem měl největší hrůzu. Pro jistotu jsem si domluvil dostatek pomocníků, půjčil jsem si vibrační lištu a než přivezli beton, tak jsem několikrát zkontroloval bednění a pro jistotu ještě vyztužoval, co kdyby náhodou.

Celkem padlo 15 m³ betonu, přesně o 1 m³ víc, než co jsem měl objednáno, takže to probíhalo stylem, že necelou hodinku se betonovalo a vyčerpalo se 14 m³, pak se 30 minut čekalo, než dovezou chybějící beton, aby se pak 10 minut betonovalo. Celé jsme to pak stáhli vibrační lištou a překontrolovali výšky.

Myslím, že na to že jsem to dělal poprvé v životě (myslím takhle na přesno), tak velky úspěch. Dle mého měření mi to neutíká o víc jak cenťák, nicméně nivelák asi řekne něco jiného, ale to až v příštím článku.

Mezitím nám byla “stavba povolena” a my se do toho mohli, jak se říká, pořádně obout. :)

Dne 05. června nám geodet vytyčil obě stavby a rohy byly vyznačeny lavičkami. Podle projektu jsme vyměřili a barevným sprejem vyznačili značky pro provedení výkopových prací, což pro mě byla zatím ta nejhorší práce. Pomocí provázků a olovnice jsme přenesli body, díky kterým jsme mohli vyznačit všechny základy pro obvodové a nosné zdi a komín. Všude byly zapíchané kusy roxorů a mezi nimi roztahané provázky, které jsme nejednou přetrhali. Devátého června přijel pán s bagrem a vyhloubil nám základové pasy o hloubce 80-110cm a šířce 60cm u domu a 50cm u garáže (úplně původně mě manžel strašil, že bychom mohli i ty pasy zkusit kopat růčo, ale naštěstí to byl jen velmi špatný vtip). S bagrem to byl fofr, skoro jsem litovala, že jsme se i na tu ornici nevyprdli a dřeli se s tím, na druhou stranu nám to rozhodně neublížilo. Po vyhloubení základových rýh se nám trošku zkazilo počasí a do pasů nám napršelo asi 30cm vody, kterou jsme ponorným čerpadlem odčerpali a pasy jsme vyčistili od rozmočeného jílu, který se vlivem počasí sesunul. 14. června přijel mix s betonem a vylili jsme pasy garáže. Jelikož jsme od známých slyšeli že “pádlování betonu v pasech byla fakt ta nejhorší práce celé stavby”, na to pádlování jsme si pozvali posily. Bylo nás na to celkem pět. Samozřejmě zcela zbytečně, beton měl takovou konzistenci, že sotva potřeboval postrčit. Po několikahodinovém tvrdnutí jsme do poloměkkého betonu po pětadvaceti centimetrech zapíchali roxory. V místě kde je garáž vyzděná, roxory koukaly z betonu cirka 100cm a v místě, kde je pouze zastřešené stání bez obezdění, jsme roxory nechali koukat asi 50cm.

Pasy garáže by byly, vzhůru na domek!

Položili jsme zemnící pásek a v rozích domu a v technické místnosti, kde bude elektrorozvaděč, jsme vyvedli zemnící dráty. Veškeré spoje jsou sesvorkovány a natřeny gumoasfaltovým nátěrem. Následně jsme položili prostupy na vodu a elektřinu. Na jednu z trubek jsme přivázali provázek, který nám pak sloužil pro přesnou lokalizaci prostupů. A nakonec, jelikož stavíme v mírném svahu, jsme se rozhodli udělat v pasech “schůdky”, abychom ušetřili za beton. Schůdky byly celkem tři a byly vyrobeny ze střešních latí, prken, OSB desek, roxorů, prakticky jsme využili jakékoli zbytky.

Veškerý dodaný použitý beton byl beton C20/25. Do pasů garáže padlo celkem 13m³ a do pasů domu 30m³. V obou případech nám zbyla trochu betonu, ten jsme nechali vylít do prostoru mezi bedněním.

Pozn.: držáky na zemnící pásek nám vyrobil můj otec - na cca 40cm dlouhý kousek pásoviny navařil kousek drátu ohlého do tvaru "U" viz fotodokumentace :).

Přestože jsme 22.06. měli termín svatby a následně pak několikadenní pobyt na Moravě, tři dny před svatbou jsme museli betonovat pasy domu, jelikož rýhy byly nestabilní, hroutily se a počasí nám příliš nepřálo. Kdybychom betonování nechali až na červenec, vystavovali bychom se riziku dalšího sesypu půdy v místě výkopů. Zvládli jsme to a po vylití pasů jsme do betonu opět zapíchali roxory - ke konci jsme je už museli tlouci, jelikož bylo velké teplo a beton rychle vytvrdl. Roxory jsme z vybetonovaných pasů nechali koukat 80-100cm.

Jako pomoc pro ohlídání hladiny betonu v pasech jsme si na stěny do rohů nastříkali barevné značky, nakonec nám ale byly téměř k ničemu, jelikož nám je ten beton zacákal. Po samotném vylití jsme už při rovnání používali nivelační přístroj.

Následovaly téměř dva týdny odpočinku, po kterém nás čekala výstavba ztraceného bednění, o tom ale až v příštím článku.

Stavbě svépomocí zdar! :)

P.S. Fotodokumentaci vylitých pasů domu máme bohužel až z doby, kdy už jsme začali s budováním ztraceného bednění.

Poslal mi detailní plány čtyřpodlažního domu Pod Bruskou na Malé Straně, tedy v místě, kde chodí denně tisíce turistů zrovna z Pražského hradu a tato budova v čelním pohledu by byla první, co by viděli po sejití ze hradních schodů.

Plány jsem prostudoval. Hranatá budova na první pohled nebyla zcela vhodná na tak zásadní předělání na oblé tvary tváře. Muselo by se hodně bourat a stavět mnohametrový oblý převis do ulice a památkáři by to jistě nedovolili. Přesto jsem tomu architektovi svůj návrh ve stylu Humanic Houses projekce poslal. Nikdy mi ale neodpověděl. Dnes si ale myslím, že by to bylo sice náročné, ale technicky možné. A byla by to velká turistická atrakce.

Karel IV. vs. Tutanchámon

Po této zkušenosti jsem si uvědomil, že dům krále bude mít v Evropě větší šanci než dům Tutanchámona, který by měl spíše komerční význam pro Egypťany. Dům krále má výhodu, že když se staví třípodlažní dům, tak třetí patro se dá využít jako koruna a menší okna v koruně by mohla působit jako drahokamy zasazené do koruny a přivést světlo do tohoto podlaží. Další výhoda krále je, že může být vousatý. Dlouhé vousy kryjí krk, který zapadá a nebyl by tudíž nutný převis, který by byl náročný.

Dům krále si vlastník může omítnout a natřít barvami, jaké zvolí za vhodné. Já jsem se rozhodl pro tmavě hnědé vlasy a plnovous. Hnědá barva zapadá do okolí a není tolik křiklavá. Tím pádem má dům větší šanci dostat stavební povolení. Na zadní straně třípodlažního domu je možné uplatnit tematiku hradu ve stylu Hladové zdi a před vstupem přidat též sochy lvů.

Česko je zemí se silnou historickou tradicí a spoustou středověkých památek. Též existuje velké množství pohádek s králem nebo s rytíři, a proto tento model zapadne do krajiny.

Stavím v německé vsi Karlshöfen, což znamená v češtině Karlovy Dvory. Už svým jménem Dům Karla IV. do vsi bude zapadat. Jelikož jsem jediný, co staví s třemi patry a oválnou stěnou, stane se snadno symbolem vesnice, něco jako místní radnice. Král Karel IV. byl králem českým, ale také králem německým a tež císařem Svaté říše římské. Ves byla sice pojmenována zřejmě po Karlu Velikém, ale protože tam budu bydlet já a jsem českého původu, bude to Karel IV., nejslavnější český panovník.

Stěhování do Německa a nový impulz

Po 5 letech v Irsku jsem přišel o práci, protože nadnárodní firma zavřela v Irsku celou pobočku. Protože jsem uměl plynule německy, chtěl jsem tentokrát zkusit štěstí v Německu. Přestěhoval jsem se s partnerkou do Brém poblíž Hamburku a našel si po měsíci a půl práci. Zhruba 5 let jsem myšlenku Humanic Houses nechal ladem a neuvažoval nic modelovat či stavět.

Až v roce 2018 jsem dostal e-mail od jednoho francouzského architekta, který studoval rok na univerzitě architektury v Praze v rámci Sokrates stáže a nějak se přes komunitu dozvěděl o mé výstřední myšlence. Ozval se mi na Facebook a chtěl zveřejnit mé modely ve své diplomové práci, která se zabývala antropomorfními stavbami v průběhu celé historie lidstva a otázkou, co motivovalo jejich tvůrce a stavitele stavět ve stylu lidské tváře.

Antropomorfní znamená stavba, která se podobá člověku, či částem lidského těla, tedy nejen hlavě. Jeho diplomovou práci, kterou nahrál na internet, jsem si celou přečetl, i když byla ve fracouštině. Humanic Houses byly pro jeho diplomku počáteční a hlavní inspirací.

Po jeho kontaktu jsem byl motivován k uskutečnění opravdové stavby. Nechtěl jsem tu myšlenku nechat jen v podobě 3D modelů. Začal jsem v okolí Brém hledat pozemek.

Zpočátku jsem chtěl pozemek v okolí 10 km od mé práce, abych mohl jezdit na kole a nebyl závislý na autě, ale ceny stavebních pozemků se zrovna v tom období bohužel zvedaly mnohonásobně rychleji než platy, jako všude v Evropě. Brémy jsou o trochu větší než Brno a pozemky v bezprostřední blízkosti buď nebyly vhodné svou velikostí nebo cena byla přehnaná.

Hledal jsem takový, kde by se mohlo stavět pokud možno se 3 patry s rovnou střechou nebo alespoň se 2 patry a malým sklonem šikmé střechy. Projížděl jsem v létě okolní vesnice a ověřoval nabídky. Skoro všechny pozemkové plány měly hromadu omezení a dalo se tam stavět jen krabicový dům s jedním plným podlažím plus sedlová střecha. Diktovali též barvy obezdění a barvu střechy. Některé vesnice mi též nevoněly s kravíny v bezprostřední blízkosti.

Poté, co jsem objel několik vesnic, přišel mi v úvahu jen jeden pozemek, kde se podle pozemního plánu dalo stavět bez velkých omezení v novém sídlišti s novostavbami. O pár let předtím sice existovala omezení pro daný pozemek na počet pater a typ střechy, ale radní vesnice podmínky plánu změnili, aby nalákali nové stavitele. V plánu byla jediným omezujícím parametrem výška budovy a to 8, 5 m. Propočítal jsem si to a otestoval na modelu a řekl si, že by se to dalo postavit se třemi patry. Cena byla příznivá a to i s kanálovou přípojkou za 30 tisíc euro a velikost pozemku dostačující - celkem 80 0m².

Partnerka s výběrem pozemku souhlasila a podporovala mě ve stavbě mého snu. Jen se mi nelíbilo, že vesnice byla 40 km od Brém se složitým autobusovým a vlakovým spojením, tudíž bylo nutné přijmout, že můj život bude záviset na denním dojíždění autem.

Vyšalovat schodiště je však prý trochu složitější a když člověk není tesař nebo stavař tak se to nedá udělat jsem se dočetl. Tak jsem kontaktoval pana který takové schodiště dělá jenže po zdělení jeho ceny za zhotovení jsem se rozhodl jinak.

Schodiště udělám sám. Ale nikdo se zrovna nehrnul mě s tím poradit natož pomoc. Tak jsem začal pomalu vyměřovat a překreslovat na zdi. 

Nakonec se povedlo schodiště vyšalovat,vyarmovat a vybetonovat. Šalování mě zabralo v 1 čistého času 12 dní + 1 den betonáže kde jsem měl dva pomocníky. 

Víc se o tom rozepisovat nebudu protože po posledním článku kde jsem napsal že jsem celou stavbu postavil bez jediného řemeslníka a byl jsem poučen odborníky od počítačů co tomu rozumí že takhle se stavět nedá.

Zároveň jsem byl poučen že stavět svépomocí neznamená něco dělat sám ale pouze sám vybírat dodavatelé. Tudíž toto je můj poslední příspěvek. Pokud jsem se někoho dotkl tím že stavím dům sám tak se předem omlouvám. 

Pokud někoho něco o stavbě schodiště zajímá tak může napsat soukromou zprávu.

Náš pozemke sousedí s malou stožárovou trafostanicí. Když jsme se o pozemek zajímali u prodávajícího jsme se informovali o omezení, která z této trafostanice plynou a zda na pozemku nejsou i jiné překážky pro stavbu. Byli jsme ujištěni, že jiné překážky na pozemku nejsou a u ČEZ jsme si vyžádali vyjádření k ochranným pásmům. Kromě trafostanice před pozemkem vede nadzemní vysoké napětí a z levé strany pozemku máme jeden sloup nadzemního nízkého napětí. Během 30 dnů jsme dostali odpověď od ČEZ s popisem sítí v blízkosti našeho pozemku a doporučené ochranné pásma.

Vzhledem k tomu, že ochranná pásma ne

Jak už z předchozích článků víte, koupili jsme větší atypický pozemek a navíc ještě ve svahu. Už při koupi jsme věděli, že nemůžeme a ani nechceme kupovat nějaký typový projekt.Chceme dům, který bude navržený přesně pro nás a zároveň co nejvíc využijeme potenciál svahu. 

Elektřina

Bylo potřeba podat žádost o připojení k distribuční soustavě NN u ČEZ Distribuce. Následně mi volal technik, že je možné se napojit na sloup, který je na pozemku souseda a vést kabel v zemi zhruba 3 metry na můj pozemek - stačí se domluvit se sousedem, zda mu to nebude vadit, že bude částečně kopáno do země na jeho pozemku. Ten souhlasil a tak jsem mohl podepsat smlouvu o smlouvě budoucí a zaplatit poplatek za požadovaný příkon 3x25A (8. října 2019). Domluvil jsem se s místním elektrikářem, aby mi sepsal materiál, který budu potřebovat a další týden jsem se o víkendu pustil do díla - vykopal jsem díry pro vedení kabelů a rozvaděč, ten jsem pak usadil, protáhl od sloupu k rozvaděči jeden kabel (CYKY-J 4x10) a druhý kabel k budoucímu stavebnímu rozvaděči (CYKY-J 5x6). Měl jsem i pár fotek, ale krátce potom jsem ztratil mobil a s ním i všechny fotky :). Samotný stavební rozvaděč se připojoval až v začátkem února 2020 společně s kompletním zapojením sloupku k hlavnímu vedení. Následně proběhla revize a mohl jsem veškeré dokumenty odnést na ČEZ Prodej. 17. března 2020 technici od ČEZu namontovali do sloupku hodiny a slavnostně mi oznámili, že můžu využívat elektřinu, samozřejmě za krásný měsíční poplatek 200 Kč. :)

Kanalizace

Původní majitel pozemku na své náklady nechal ještě před podpisem kupní smlouvy připravit napojení na sousedovu přípojku, to proběhlo v říjnu 2020. Bohužel, když se pokládala kanalizační trubka, nenapadlo mě rovnou usadit revizní šachtu. Takže jsem v polovině března musel vykopat a najit kde trubka končí a napojit na ní revizní šachtu. Stálo mě to 2 odpoledně po práci.

Voda

Byli jsme připraveni. Manžel byl hodný a tak mu Ježíšek pod stromeček donesl rýč, no a já k narozeninám dostala krásné montérky. :) Kolečko už jsme si museli koupit sami. Manžel většinou pracoval s rýčem nebo nakládal kolečka a já jezdila s hlínou, když už jsem nemohla, jezdil manžel a já nakládala.

Musím říct, že než si na nás kolemjdoucí zvykli, dost pravděpodobně jsme jim byli pro smích. Někteří z nich se nás dokonce sem tam ptali, proč to děláme, proč si to nenecháme vykopat. Řekli jsme pravdu, řekli jsme, že si to chceme udělat sami a že stejně nemáme tak úplně nic lepšího na práci.

Jasně mohli jsme doma koukat na telku, ale proč si nedopřát trochu pohybu. A tak jsme kopali a kopali a strženou ornici pro stavbu garáže jsme měli již 28. dubna. Tentýž den jsme začali kopat skrývku pod domem, to už trvalo malinko déle.

Garáž a stání má rozměry 6*12 m, na všech stranách jsme strhli zhruba o půl metru více, tzn, 7*13 m. Dům s terasou má rozměry 11,5*12,4, kopali jsme tedy 12,5*13,5 m.

Mezitím nám byla “stavba povolena” a my se do toho mohli, jak se říká, pořádně obout. :)

Dne 5. června nám geodet vytyčil obě stavby a rohy byly vyznačeny lavičkami. Podle projektu jsme vyměřili a barevným sprejem vyznačili značky pro provedení výkopových prací, což pro mě byla zatím ta nejhorší práce.

Pomocí provázků a olovnice jsme přenesli body, díky kterým jsme mohli vyznačit všechny základy pro obvodové a nosné zdi a komín. Všude byly zapíchané kusy roxorů a mezi nimi roztahané provázky, které jsme nejednou přetrhali.

9. června přijel pán s bagrem a vyhloubil nám základové pasy o hloubce 80-110 cm a šířce 60 cm u domu a 50 cm u garáže (úplně původně mě manžel strašil, že bychom mohli i ty pasy zkusit kopat růčo, ale naštěstí to byl jen velmi špatný vtip). S bagrem to byl fofr, skoro jsem litovala, že jsme se i na tu ornici nevyprdli a dřeli se s tím, na druhou stranu nám to rozhodně neublížilo. Po vyhloubení základových rýh se nám trošku zkazilo počasí a do pasů nám napršelo asi 30 cm vody, kterou jsme ponorným čerpadlem odčerpali a pasy jsme vyčistili od rozmočeného jílu, který se vlivem počasí sesunul.

14. června přijel mix s betonem a vylili jsme pasy garáže. Jelikož jsme od známých slyšeli, že “pádlování betonu v pasech byla fakt ta nejhorší práce celé stavby”, na to pádlování jsme si pozvali posily. Bylo nás na to celkem pět. Samozřejmě zcela zbytečně, beton měl takovou konzistenci, že sotva potřeboval postrčit. Po několikahodinovém tvrdnutí jsme do poloměkkého betonu po pětadvaceti centimetrech zapíchali roxory. V místě, kde je garáž vyzděná, roxory koukaly z betonu cirka 100 cm a v místě, kde je pouze zastřešené stání bez obezdění, jsme roxory nechali koukat asi 50 cm.

Pasy garáže by byly, vzhůru na domek!

Položili jsme zemnící pásek a v rozích domu a v technické místnosti, kde bude elektrorozvaděč, jsme vyvedli zemnící dráty. Veškeré spoje jsou sesvorkovány a natřeny gumoasfaltovým nátěrem. Následně jsme položili prostupy na vodu a elektřinu. Na jednu z trubek jsme přivázali provázek, který nám pak sloužil pro přesnou lokalizaci prostupů. A nakonec, jelikož stavíme v mírném svahu, jsme se rozhodli udělat v pasech “schůdky”, abychom ušetřili za beton. Schůdky byly celkem tři a byly vyrobeny ze střešních latí, prken, OSB desek, roxorů, prakticky jsme využili jakékoli zbytky.

Veškerý dodaný použitý beton byl beton C20/25. Do pasů garáže padlo celkem 13 m³ a do pasů domu 30 m³. V obou případech nám zbyla trocha betonu, ten jsme nechali vylít do prostoru mezi bedněním.

Pozn.: Držáky na zemnící pásek nám vyrobil můj otec - na cca 40 cm dlouhý kousek pásoviny navařil kousek drátu ohlého do tvaru "U" viz fotodokumentace. :)

Přestože jsme 22. 6. měli termín svatby a následně pak několikadenní pobyt na Moravě, tři dny před svatbou jsme museli betonovat pasy domu, jelikož rýhy byly nestabilní, hroutily se a počasí nám příliš nepřálo. Kdybychom betonování nechali až na červenec, vystavovali bychom se riziku dalšího sesypu půdy v místě výkopů. Zvládli jsme to a po vylití pasů jsme do betonu opět zapíchali roxory - ke konci jsme je už museli tlouci, jelikož bylo velké teplo a beton rychle vytvrdl. Roxory jsme z vybetonovaných pasů nechali koukat 80-100 cm.

Jako pomoc pro ohlídání hladiny betonu v pasech jsme si na stěny do rohů nastříkali barevné značky. Nakonec nám ale byly téměř k ničemu, jelikož nám je ten beton zacákal. Po samotném vylití jsme už při rovnání používali nivelační přístroj.

Následovaly téměř dva týdny odpočinku, po kterém nás čekala výstavba ztraceného bednění, o tom ale až v příštím článku.

Stavbě svépomocí zdar! :)

P.S. Fotodokumentaci vylitých pasů domu máme bohužel až z doby, kdy už jsme začali s budováním ztraceného bednění.

Elektřina

Bylo potřeba podat žádost o připojení k distribuční soustavě NN u ČEZ Distribuce. Následně mi volal technik, že je možné se napojit na sloup NN, který je na pozemku souseda a vést kabel v zemi zhruba 3 metry na můj pozemek - stačí se domluvit se sousedem, zda mu to nebude vadit, že bude částečně kopáno do země na jeho pozemku. Ten souhlasil a tak jsem mohl podepsat smlouvu o smlouvě budoucí a zaplatit poplatek za požadovaný příkon 3x25A (8. října 2019). Domluvil jsem se s místním elektrikářem, aby sepsal materiál, který budu potřebovat a další týden jsem se o víkendu pustil do díla - vykopal jsem díry pro vedení kabelů a rozvaděč, ten jsem pak usadil, protáhl od sloupu k rozvaděči jeden kabel (CYKY-J 4x10) a druhý kabel k budoucímu stavebnímu rozvaděči (CYKY-J 5x6). Měl jsem i pár fotek, ale krátce potom jsem ztratil mobil a s ním i všechny fotky :). Samotný stavební rozvaděč se připojoval až v začátkem února 2020 společně s kompletním zapojením sloupku k hlavnímu vedení. Následně proběhla revize a mohl jsem veškeré dokumenty odnést na ČEZ Prodej. Dne 17. března 2020 technici od ČEZu namontovali do sloupku elektroměr a slavnostně mi oznámili, že k nám na pozemek byl zaveden elektrický proud, samozřejmě za krásný měsíční poplatek 200 Kč. :)

Kanalizace

Tu zařizoval ještě původní majitel pozemku na své náklady. Ještě před podpisem kupní smlouvy nechal připravit napojení na sousedovu přípojku, to proběhlo v říjnu 2019. Bohužel, když se pokládala kanalizační trubka, nenapadlo mě rovnou s ní usadit i revizní šachtu. V polovině března 2020 jsem tak musel vykopat a najit kde trubka končí, a napojit na ní revizní šachtu. Stálo mě to 2 odpoledne po práci.

Voda

V obci začínala v září 2019 výstavba vodovodu. Na obecním úřadě jsme dostali kontakt na projektanta, se kterým jsme se domluvili na zakreslení naší přípojky na pozemku. V dubnu 2020 proběhla samotná realizace přípojky - vše na náklady obce.

Plyn

Jelikož jsme se rozhodli, že hlavním zdrojem tepla v domě bude plynový kondenzační kotel, bylo nutné začít řešit i přípojku plynu. Plynovod vede zhruba metr od hrany pozemku v zatravněném pásu. Projekt na přípojku a veškeré administrativní úkony spojené s jejim zřízením vyřizuje od začátku března 2020 projektant.

Se starostou obce jsem se domluvill, že mi cestu zasypou recyklátem, ať se zpevní a dá se použít.

Ve stavebninách jsem si objednal kari sítě a OSB desky na šalunk a v sobotu 28.3.2020 jsme společně s otcem a kamarádem udělali bednění kolem desky dle výšky, kterou jsem měl vyznačenou. Práce šla ze začátku špatně, ale jakmile jsme udělali první stěnu, pochytili jsme, jak to máme dělat, aby to šlo dobře, rychle a hlavně, aby to bylo pevné. První stěna nám zabrala skoro 2 hodiny, pak zbývající 3 stěny už byli za 2 hodinky hotové.

Potom jsme na desku rozmístili kari sítě s oky 10x10 a drátem 8 mm. Tady tohle byla moje chyba, jelikož jsem špatně udělal objednávku. V projektu mám kari sítě 15x15 a drát 6 mm. No co už, bude to pevnější.

Sítě jsem pokládal přes tři oka přes sebe.

Dva dny na to jsem si našel zábavu s drátováním. Můžu říct, že jsem pracoval doslova a do písmene do roztrhání. Kamarád mi doporučil perfektní vychytávku. Koupil jsem si za pár korun radlovací hák a radlovací drátky. Já vím, objevil jsem Ameriku, ale měl jsem z toho ohromnou radost, protože práce šla krásně od ruky.

Nastal den D - betonování.

Z tohoto jsem měl největší hrůzu. Pro jistotu jsem si domluvil dostatek pomocníků, půjčil jsem si vibrační lištu a než přivezli beton, tak jsem několikrát zkontroloval bednění a pro jistotu ještě vyztužoval, co kdyby náhodou.

Celkem padlo 15 m³ betonu, přesně o 1 m³ víc, než co jsem měl objednáno, takže to probíhalo stylem, že necelou hodinku se betonovalo a vyčerpalo se 14 m³, pak se 30 minut čekalo, než dovezou chybějící beton, aby se pak 10 minut betonovalo. Celé jsme to pak stáhli vibrační lištou a překontrolovali výšky.

Myslím, že na to že jsem to dělal poprvé v životě (myslím takhle na přesno), tak velky úspěch. Dle mého měření mi to neutíká o víc jak cenťák, nicméně nivelák asi řekne něco jiného, ale to až v příštím článku.

Vyšalovat schodiště je však prý trochu složitější a když člověk není tesař nebo stavař, tak se to nedá udělat, jsem se dočetl. Tak jsem kontaktoval pána, který takové schodiště dělá. Jenže po sdělení jeho ceny za zhotovení jsem se rozhodl jinak.

Schodiště udělám sám. Ale nikdo se zrovna nehrnul mně s tím poradit, natož pomoct. Tak jsem začal pomalu vyměřovat a překreslovat na zdi. 

Nakonec se povedlo schodiště vyšalovat, vyarmovat a vybetonovat. Šalování mně zabralo v jednom čistého času 12 dní + 1 den betonáže, kde jsem měl dva pomocníky. 

Víc se o tom rozepisovat nebudu, protože po posledním článku, kde jsem napsal, že jsem celou stavbu postavil bez jediného řemeslníka, jsem byl poučen odborníky od počítačů, co tomu rozumí, že takhle se stavět nedá. Zároveň jsem byl poučen, že stavět svépomocí neznamená něco dělat sám, ale pouze sám vybírat dodavatele.

Tudíž toto je můj poslední příspěvek. Pokud jsem se někoho dotkl tím, že stavím dům sám, tak se předem omlouvám. 

Pokud někoho něco o stavbě schodiště zajímá, tak může napsat soukromou zprávu.

Jak už z předchozích článků víte, koupili jsme větší atypický pozemek a navíc ještě ve svahu. Už při koupi jsme věděli, že nemůžeme a ani nechceme kupovat nějaký typový projekt na stavbu domu.Chceme dům, který bude navržený přesně pro nás a zároveň co nejlépe využijeme svah a výhled který z něj máme. 

V létě 2019 jsme měli schůzku s několika projektanty a s jedním z nich jsme se nakonec domluvili na realizaci projektu. Všechno vypadalo slibně, ale jak už to tak u stavby domu bývá, nic nebylo tak růžové jak se na začátku zdálo. 

Tudy cesta nevede

Za projektantem jsme šli s jasnou představou. Pasivní dům z VPC, rovná střecha, půdorys jsme měli předběžně vymyšlený, vytápění čerpadlem nebo plynem, ale určitě v domě nechceme krb. Byli jsme také společně na pozemku, abychom lépe vysvětlili, jak si dům představujeme. Na podzim přišel čas na samotnou realizaci studie a projektu. První problémy přicházely brzo. Projektant s námi absolutně nekomunikoval, napsali jsme několik zpráv, e-mailů a opakovaně telefonovali, jak to s projektem vypadá. V lednu jsme se dočkali. Po 3 měsících čekání. Dohodli jsme se na společné schůzce, kde nám byl představen upravený půdorys domu. A pak už přicházelo jedno překvapení za druhým. Dům nakreslený z pálených cihel, v obývacím pokoji zakomponovaný krb, o pasivním domě už vůbec nebyla řeč. Po dlouhých úvahách jsem se rozhodli slevit ze svých původních požadavků a nechali jsme projektanta, ať pokračuje v práci. Další část spolupráce měla být realizace studie a vizualizace exteriéru domu. Projektant nás přesvědčoval, že teď už bude všechno rychle hotové a můžeme se znovu sejít klidně za 14 dní. Vyprávění zkrátím, čekali jsme další 3 měsíce. Po 8 měsících od začátku spolupráce jsme měli vizualizaci, kde byl dům s pultovou střechou, na rovném pozemku, ke krbu (který jsme stále nechtěli) byl přidán komín, a tak bych mohla ještě dlouho pokračovat. 

Po všech těchto "failech" jsme spolupráci s projektantem ukončili. Uteklo téměř třičtvrtě roku a my jsme zase úplně na začátku. Bez projektu. 

Nový projektant

Z této zkušenosti jsme se rychle oklepali a začalo shánění někoho jiného. Někoho, kdo s námi bude aktivně spolupracovat, věnuje projektu svůj čas, vymyslí zajímavé a funkční řešení. V této "koronavirové" době asi žádné osobní schůzky neprobíhají a tak jsme si s několika lidmi zavolali přes skype. Na jednoho projektanta jsme dostali kontakt od spokojeného stavebníka a nakonec se to ukázalo jako nejlepší způsob hledání. 

Po pár dnech a několika telefonátech po skype jsme se s novým projektantem sešli na pozemku. Na schůzce se nás projektant zeptal snad na všechny představy o našem domě, o životě v něm, ptal se na naše záliby, styl života. Už na této úvodní schůzce nám opravdu věnoval svůj čas a přesně vysvětlil jak bude naše spolupráce probíhat. Podepsali jsme smlouvu, zaplatili zálohu a teď čekáme... :) 

Po téměř dvou týdnech odpočinku, v rámci kterých proběhla naše svatba a svatební cesta, můžeme zpět do práce! Druhého července jsme začali s budováním ztraceného bednění. Jako úplně první bylo třeba zjistit, který roh je nejníž a s jak velkým výškovým rozdílem budeme pracovat. Po té se položili všechny rohy. Zkontrolovali jsme délky protilehlých stran a úhlopříčky. A samozřejmě se opět používali naši oblíbení pomocníci - provázek a nivelační přístroj, ten jsme před zahájením stavby vyměnili za flašku rumu s naším známým zedníkem, který si kupoval nový. Jelikož byl na stavbě většinou jen manžel, občas jsem mu tak nějak pomáhala já, a mimo víkendů jsme chodili na stavbu jen po práci, rozhodli jsme se zakládat na sucho. Na těch pár hodin po práci by se skoro nevyplatilo rozdělávat maltu nebo snad vozit beton z betonárky. Výškové nerovnosti jsme tak nějak vybalancovali dřevěnýma klínkama a mezery vystříkali nízkoexpanzní pěnou. Na druhou stranu jsme se úplně nestresovali milimetrovými rozdíly, jelikož jsme věděli, že nás čeká ještě lití základové desky, kde lze tyto nedostatky utopit. Sem tam se stalo, že v místě, kde z vybetonovaného pasu trčel roxor vycházela hrana bednění. Takový roxor jsme ztloukli na stranu.

Po každé dokončené řadě ztraceného bednění následovalo svazování armatury, což byla většinou moje práce. Pro tento účel jsme používali pytlové úvazky a vázací háček (který nám vyrobil můj otec) přidělaný na AKU vrtačku - viz foto pořízená při svazování armovacích košů.

Ve chvíli kdy jsme měli garáž se stáním připravenou na zalití bednění betonem, objednali jsme beton a pumpu. Rovnou jsme začali s budováním a svazováním ztraceného bednění u domu. Ztracené bednění garáže jsme tedy vylévali 19. a ztracené bednění domu pak 29. července. Musím uznat, že před prvním vyléváním jsme si malovali opravdu černé scénáře. V hlavě se nám pořád promítalo, jak se nám ty tvárnice rozjedou, klínky vyskáčou a pěna povolí. Navíc kolem nás bylo i pár známých, kteří nás v těchto myšlenkách jen podpořili. Je vážně super mít kolem sebe pozitivní lidi, kteří umí podpořit. :D Při prvním lití nám skutečně tlakem betonu malinko uskočila jedna tvárnice, ale naštěstí to bylo v místě, kde je jen zastřešení a stojí zde pouze sloupek. Den před vyléváním bednění u stavby domu jsme raději rohy zpevnili OSB deskama a “perama” z roxorů. Nevím, zda to pomohlo, nicméně vylití tentokrát proběhlo naprosto bez problémů. Pán s pumpou dorazil krátce před jednou hodinou, zapatkoval auto a rozbalil pumpu, kterou následně ovládal dálkovým ovládáním, bylo na něm vidět, že ho to vyloženě baví. Dle mého názoru vypadal jako malý kluk s hračkou na ovládání. Než se z pumpy začal valit beton nasadil ještě na konec trychtýř, který měl zpomalit tlak betonu. Manžel už pak pumpu jen usměrňoval, aby byl beton přesně tam, kde má.

U garáže jsme použili ztracené bednění o šířce 30cm a stavěli jsme tři řady bednění, u stání na auto jen dvě řady. U domu to byly také dvě a tři řady, a to díky schodům ve vybetonovaných pasech. Bednění u domu má šířku 40cm. Když si uvědomím, že každá ta betonová tvárnice váží kolem 30kg a každou z nich měl manžel minimálně dvakrát ve vzduchu, nemám pochyb o tom, že je to skutečný pracant!

Pozn.: před samotným vyléváním jsme ztracené bednění prolili vodou, beton se pak údajně lépe spojí.

Do bednění garáže padlo 4.5m³ a do bednění domu 12m³ betonu.

Následovalo usazování rozvodů kanalizace a příprava na vylití základových desek, o tom ale až příště.

Stavbě svépomocí zdar! :)

Přerod ve stavební parcelu začal přípravou/úpravou sítí.

Elektřina

Bylo potřeba podat žádost o připojení k distribuční soustavě NN u ČEZ Distribuce. Následně mi volal technik, že je možné se napojit na sloup NN, který je na pozemku souseda, a vést kabel v zemi zhruba 3 metry na můj pozemek - stačí se domluvit se sousedem, zda mu nebude vadit, že bude částečně kopáno do země na jeho pozemku. Ten souhlasil, a tak jsem mohl podepsat smlouvu o smlouvě budoucí a zaplatit poplatek za požadovaný příkon 3x25A (8. října 2019).

Domluvil jsem se s místním elektrikářem, aby sepsal materiál, který budu potřebovat, a další týden jsem se o víkendu pustil do díla - vykopal jsem díry pro vedení kabelů a rozvaděč, ten jsem pak usadil, protáhl od sloupu k rozvaděči jeden kabel (CYKY-J 4x10) a druhý kabel k budoucímu stavebnímu rozvaděči (CYKY-J 5x6). Měl jsem i pár fotek, ale krátce potom jsem ztratil mobil a s ním i všechny fotky :).

Samotný stavební rozvaděč se připojoval až v začátkem února 2020 společně s kompletním zapojením sloupku k hlavnímu vedení. Následně proběhla revize a mohl jsem veškeré dokumenty odnést na ČEZ Prodej.

Dne 17. března 2020 technici od ČEZu namontovali do sloupku elektroměr a slavnostně mi oznámili, že k nám na pozemek byl zaveden elektrický proud, samozřejmě za krásný měsíční poplatek 200 Kč. :)

Kanalizace

Tu zařizoval ještě původní majitel pozemku na své náklady. Ještě před podpisem kupní smlouvy nechal připravit napojení na sousedovu přípojku, to proběhlo v říjnu 2019.

Bohužel, když se pokládala kanalizační trubka, nenapadlo mě rovnou s ní usadit i revizní šachtu. V polovině března 2020 jsem tak musel vykopat a najit, kde trubka končí, a napojit na ní revizní šachtu.

Stálo mě to 2 odpoledne po práci.

Voda

V obci začínala v září 2019 výstavba vodovodu. Na obecním úřadě jsme dostali kontakt na projektanta, se kterým jsme se domluvili na zakreslení naší přípojky na pozemku. V dubnu 2020 proběhla samotná realizace přípojky - vše na náklady obce.

Plyn

Jelikož jsme se rozhodli, že hlavním zdrojem tepla v domě bude plynový kondenzační kotel, bylo nutné začít řešit i přípojku plynu. Plynovod vede zhruba metr od hrany pozemku v zatravněném pásu. Projekt na přípojku a veškeré administrativní úkony spojené s jejim zřízením vyřizuje od začátku března 2020 projektant.

Montáž se podařila a dostavily se výsledky.

Nakonec jsem osadil ventilátor 120x120mm, který dává okolo 50m3/h. Vzhledem ke zvýšenému průtoku vzduchu se trochu snížila teplota na výstupu. Uvažuji se vstupními hodnotami 10°C a 60% vlhkosti. Pokud je jasno a slunce svítí +- přímo na panel, vzduch na výdechu má 40°C a pod 10% vlhkost. Zajímavé jsou i hodnoty pokud je zataženo. I tak dokáže panel zvednout teplotu nasávaného vzduchu o cca 10°C, ale průtok je značně snížen.

Místnost má přibližně 55m3 a teplota se po instalaci panelu zvedla přibližně o 5°C. Jelikož se jedná o rekreační objekt, nebylo primárním účelem zvednout teplotu na komfortní úroveň. Pouze jsem se snažil vymyslet jednoduchý způsob, jak v místnosti snížit vlhkost a zároveň zabránit teplotám klesnout pod bod mrazu v zimním období. 

S jarními teplotami jsem si uvědomil, že nemám vymyšlenou variantu na léto, kdy bude venku 30°C a teplo uvnitř bude nežádoucí. Nejdřív jsem přemýšlel nad zakrýváním panelu, ale tahle varianta je nepraktická a hlavně nevzhledná. Řešením bude díra v polykarbonátu, do které vložím uzavíratelnou klapku. V létě uzavřu výdech do interiéru a otevřu výdech do exteriéru. Tím pádem bude zajištěno stálé větrání a panel poběží celý rok.

Ahoj stavebníci,

Po delší odmlce se vracíme k naší budoucí stavbě domova. Uplynulo dost času, ve kterém jsme se trápili s projektem. Bohužel na našeho projektanta se lepí smůla zejména ve formě úrazů,  takže před Vánoci si zlomil prsty na ruce a udělal si otřes mozku,  pak se vyboural... takže zlomené žebro a otřes mozku, a teď spadl z lešení, tak má zase naražená záda..  Někdo by na to potřeboval 5 životů, on to zvládl během 4 měsíců!

Naštěstí jsme se dostali do fáze, kdy je (byť s chybami) hotová stavebni část projektu, která šla na vyjadřovačky na hygienu, územní plánování, na obec a na životní prostředí. Pak to ještě doladime, opravíme a v mezičase bude hotový zbytek, tzn. statika, elektro, voda, odpady, topení..  a projekt na přípojku vody a odpadů. 

Samozřejmě je nyní v řešení i pripojka elektro. A tady musím říci, že kromě dlouhé lhůty na připojení jde vše hladce. Po zaplacení 1/2 částky za příkon poslal ČEZ dopis, že bylo předáno projektantovi, ten nám to po nějaké době zkreslil,  zavolal mi, potkal se se mnou a nechal si podepsat souhlas se stavbou, poté nechal podepsat souhlas sousedů, včera jsem podepsal SoSB o věcné břemeno, projekt je již na stavebním úřadu a očekávané připojení od ČEZu je polovina září. Jo, je to hrůza, ale uvidíme..  třeba se to povede dříve. 

Koupili jsme plechový zahradní domek. Jelikož je to ve svahu, tak jsem musel kus svahu odkopat, abych mohl usadit zahradní domek na rovinu. Skládání domku byl neskutečný opruz, protože to nemělo samonosnou konstrukci, ale bylo to poskládané z bočních stěn a střechy, které se jako komplet zpevnily. Nicméně domek drží parádně, svou funkci a práci si jistě řádně odslouží.  ??

No a oplocení..  to je party! Okoukal jsem to tady na webu svépomocí.cz, A udělal jsem to z dřevěných kůlů. Kůly jsem do výšky 70 cm očistil od kůry, natřel jsem je hydroizolací, a usadil je do předem připravených děr. Na díry jsem si půjčil motorový vrták o průměru 180mm a vyvrtal s ním většinu děr. Jelikož je to svažitý terén a místy dost kamenitý, někde nešel vrták kvůli kamení použít. Teď už mám všechny díry se sloupky osazeny, tak už dělám jen vzpěry a o víkendu začnu natahovat pletivo. Počítám, že to budu natahovat po jednotlivých polích a zajišťovat to vruty. A až finální napnutí plotu udělám napínací kladkou.

Musel jsem také kvůli oplocení přeskládat kus kamenné zdi, která byla vyvalenáa tvoří v podstatě hranici pozemku. Tam jsem se tedy nadřel jako mezek,  ale vypadá to dobře a drží to.

Až budeme mít toto hotové, pustíme se do záhonu na zeleninu a budeme trpělivě čekat na zbytek vyjádření od úřadu. Už se nám to vrátilo z hygieny a obce během 14 dnů, tak to jde zatím vše hladce..že životního prostředí už taky volali..tak už jen územko ..vlastně.jsem ještě podával žádost na vynětí pozemku z ZPF +kopec příloh a fotky půdního profilu.

A jelikož máme nového pejska, potřebujeme udělat plot a bránu co nejrychleji.

Myslím, že za tu dobu jsme udělali zase kus práce, vlastně i s příjezdem a přemostěním výkopu, tak snad to půjde takto lehce i nadále. Až budou zase nějaké novinky, ozveme se.

Tak ať vám to jde a někdy zase čágo!

M&M

Základ. Něco jakože rostlinu bez semena nevypěstujete.