Čest práci, stavitelé. Jsme pod střechou, a tak můžeme začít stavět překážkovou dráhu.
Založení vnitřní nosné zdi se mi celkem povedlo, a tak jsem si troufl založit i vnitřní příčky. Začal jsem rozměřovat a pomalu natahával provázky, až jsem zjistil, že je lepší jít postupně po jedné zdi nebo pokud by se měly křížit.
Když jsem nosil materiál, pořád jsem do něčeho kopal.
Založení jsem dělal několik dnů, opět po práci. Docela to šlo, samozřejmě do doby, než jsem pochopil, co je to zkosená zeď. každý úkos = komplikace, řezání tvárnice a dobrušování, no ale je to nádhera.
Příčky jsem k obvodovému zdivu kotvil vždy na nerezové plíšky, které jsem přes hmoždinku na Ytong řádně přitáhnul. Když vidím ten plíšek, někdy lituju investice do té hmoždinky :).
Používal jsem příčky o tl. 150 mm a jen na WC a špajzce jsem používal 100 mm. Musím říct, že čím užší zdivo tím hůže se mi pracovalo. Nevím jak někdo může vůbec stavět z 75mm:).
z časového presu a hlavně kvůli tomu, jak mě nebavilo řezat na zkosené stěny každou tvárnici zvlášť a ještě jí drousit jsem si opět vypůjčil pilu. Tentokrát jsem ji měl doma přes týden. Nakonec uhodili mrazy a já jsem se bál zdít, tak jsem raději nařezal do foroty a pilu vrátil, než abych platil za to jak mi tu stojí. Bez pily bych se neobešel - jak jsem snižoval věnce musel jsem taky snížit poslední řadu, aby byla mezi příčkami a vazníky mezera, aby nepraskala omítka, pokud by se vazník hnul. Je tam nějakých 3-5cm místo, snad si to nesedne.
Po vyzdění příček přišlo nekonečné škrábání zdí do pěkné do roviny - vypadá to úžasně, ale myslím, že pokud zvolím sádrové omítky dělal jsem to zbytečně.