Nejčastější chyby při pokládce šindelů

Nesprávný přesah šindele a špatná pokládka startovací řady

Špatně nainstalovaná startovací řada (nebo dokonce její absence), může způsobit zatékání při okapové hraně nebo odtržení šindele z první řady. Kraj šindele přitom musí přesahovat přes okapovou hranu v rozmezí 6–10 mm. Častým nešvarem je také chybějící oplechování okapové hrany, které zde zabraňuje vlezení hmyzu do podkroví, průniku vody pod okraje střechy při bouřkách a vichřicích. Oplechování zajistí odkapávání vody do okapu, čímž předchází znehodnocení podbití a v neposlední řadě zajistí, aby se šindele neprohnuly přes okraj střechy.

Chybějící nebo špatně nainstalovaný podkladní pás

Aplikace podkladního pásu je nezbytná, pokud si chcete zajistit dlouhodobou voděodolnost střešního systému. Šindelovým střechám bez podkladního pásu nebo bez dostatečného překrytí hrozí vysoké riziko zatékání vody v místech jako jsou úžlabí, komín, střešní okna, odvětrávače, příruby potrubí atd.

Nesprávný sklon střechy a zarovnání šindelů

Důležité je rovněž dodržet určitý sklon střechy, který bývá pro většinu šindelů minimálně 15°. Pro vertikální střechy se sklonem 90° musí být vždy použity samolepivé šindele (jsou celoplošně lepivé). Častým problémem je také nesprávné zarovnávání šindelů. Nejlepší způsob, jak si být jist při horizontálním zarovnání, je křídová linka (doporučuje se u tabulového šindele). Spodní okraj šindele musí být srovnaný s vrchním okrajem viditelného zubu šindele v základní poloze. Vyšší umístnění může způsobit odtržení větrem nebo zatékání vody pod šindele.

Použití nesprávných hřebíků a nekvalitní hřebíkování

Na každý šindel musí být použity alespoň čtyři hřebíky, při strmých střechách je nutno použít hřebíků šest. Stejně důležité je také umístnění hřebíků – měly by být kompletně přibité přímo do střešního bednění a překryté další řadou šindele, aby se k nim nedostala voda. Nedostatečně přibité šindele mohou sklouznout nebo být strženy větrem. Častou chybou je také nesprávný výběr hřebíků. Standardní šindelový hřebík má vroubkované tělo s tloušťkou 2,7 mm a průměrem hlavy minimálně 9 mm. Musí být pozinkován a odolný vůči korozi.

Nedostatečná nebo neexistující podkrovní ventilace

Samostatnou kapitolou je podkrovní ventilace a s ní spojená další častá chyba. Ventilace buď úplně chybí anebo ji stavitelé omylem překryjí izolací. Když není podkroví dobře odvětráno, vzduch neproudí dostatečně, čímž se zvyšuje vlhkost ve střešní konstrukci, zvedá se teplota pod střešním pláštěm, a to způsobuje zkracování životnosti střešní krytiny. Zvýšená vlhkost může způsobit pohyb střešní konstrukce a poškození střešního šindele. Komplikace také způsobují kombinované ventilace, které táhnou vzduch jiným směrem a mohou tak snížit efektivitu proudění vzduchu.

Nedostatečné zabezpečení úžlabí

Úžlabí ve střechách jsou nejvíce náchylné na zatékání, protože jimi proteče největší objem stékající vody. Při instalaci šindelů do úžlabí nesmí být v úžlabí nikdy spoje (konce) šindelů. Spoje se doporučují dělat kousek od linie úžlabí, aby se zabránilo prosakování vody. Zcela nejlepší způsob je šindele do úžlabí vůbec nedávat a vyřešit odvodnění úžlabí pomocí asfaltového pásu v barvě šindele, případně pomoci plechového úžlabí.

Nepromíchávání šindelů

Závěrem je nutné také upozornit na promíchávání šindelů. Při instalaci se vždy promíchávají šindele z různých balíků, aby nedošlo k případným barevným skvrnám na hotové střeše. Nikdy se ale nemíchají dvě různá data výroby na jedné straně střechy, protože rozdílné šarže stejné barvy mohou mít nepatrně odlišné odstíny.

Další chyby, ale také jejich řešení jsou detailně popsány v těchto článcích: 

Nejčastější chyby při pokládce šindelů – 1. část
Nejčastější chyby při pokládce šindelů – 2. část
Nejčastější chyby při pokládce šindelů – 3. část