Na začátku června jsme dostali toužebně očekáváné stavební povolení. Geodet vytyčil pozemek a my se pustili do laviček. To bylo první varování, že jakékoliv kopání bude fuška.
Hlína samý kámen – Valašský beton. Bagrista srovnal pozemek a vykopal pásy.
To se neobešlo bez asistence Tatry. Aspoň máme pěkně oddělenou hlínu od ornice.
Elektrikář položil zemnící pásek a pásy jsme vylili se zedníkem. Byl to porod a zbyla po něm jen pachuť. A tak se první spolupráce stala i poslední.
Potvrdilo se však, že vše zlé je k něčemu dobré.
Pro nás to byly ušetřené peníze za vyzdění hrubé stavby. Jiného zedníka jsme totiž už na poslední chvíli nesehnali a tak nám nezbylo nic jiného, než se do díla pustit sami.
Protože rozdíl ve výšce pásů byl 10 cm, tak jsme v první fázi beton srovnali a položili jednu řadu ztraceného bednění.
Za pár dní vodař položil ležatou kanalizaci a my pokračovali dál.
Makadam, kari sítě a šalovačka. Na tuhle akci se nás sešlo víc, což bylo super. Přesně jedno odpoledne, po kterém přišly deštivé dny.
Na srovnání desky jsme si vypůjčili zedníka z kamarádovy stavby.
Franta půjčený od Františka je zlatý chlap. Nejen, že nám srovnal desku a později strop, ale i po dobu zdění nám půjčoval laserový nivelák, což byla paráda. Díky pane za to.
Od vyměření laviček po zalití desky uběhl měsíc.
