Rozhodnutí (ne)stavět

Rozhodnutí, které popisuje titulek, proběhlo v našem případě před více než dvěma lety. A bylo o tom, zda dům, který žena, dá se říct, zdědila, úplně srovnáme se zemí, nebo zachováme a "jen" zrekonstruujeme. Místo je skvělé, sousedi výborní, takže už jen ten pěkný dům. Rozhodli jsme se nakonec pro rekonstrukci. Pokusím se stručně popsat náš příběh, ale především ukázat, co je podle nás dobré zvažovat, když se někdo rozhoduje, co se starým domem.

Na začátku jsme do domu vodili různé stavaře, známé i méně známé, aby nám řekli na dům svůj názor. Všichni se shodli, že dům je konstrukčně ve velmi dobrém stavu. To později potvrdil i statik, od kterého jsme si nechali udělat posudek, když už jsme měli úvodní představu o tom, jak dům změnit. Ve stručnosti by se důvody pro zachování (většiny) našeho domu daly shrnout do následujích bodů:

• téměř žádné praskliny ve zdech, kvalitní betonové schodiště, prostě výborný stav nosných konstrukcí
• podsklepení domu bez zásadního problému s vlhkostí (některé stěny samozřejmě zvýšenou vlhkost vykazují)
• něco, co by šlo nazvat úctou k tomu, co je (dobře) postavené - dům navíc stavěl prastrýc mé ženy svépomocí
• rozumné nadisponování domu (vnitřní nosná zeď prostor dělí na menší část severně a větší část jižně k obývání)
• představa, že bychom mohli ušetřit peníze a dost práce (tím jsem si nebyl a stále nejsem jistý)

Co se týče peněz, objemu vzniklých odpadů a obecně nějaké ekologičnosti, myslím, že i v takovém případě jako je náš, není vůbec snadné říct, že kompletní rekonstrukce domu namísto kompletní demolice je levnější, s menším množstvím odpadu a šetrnější k životnímu prostředí. Je to kvůli tomu, že starý dům vždycky skrývá nějaké překvapení, materiály té doby mají často nezjistitelné vlastnosti, pramálo se uplatní modularita (např. co do velikosti tvárnic a umístění otvorů), dodatečné odizolování je vždy náročnější, spousta demoliční práce nelze provádět jinak než ručně, je o dost pracnější vypracovat projekt atd. Když to ze svého současného pohledu shrnu, téměř v každé etapě stavby je kompletní rekonstrukce místo kompletní demolice náročnější, což většinou znamená dražší. Čili ušetří se jen na tom, co může zůstat a využije se a je tey na místě otázka, jestli to stojí za tu zvýšenou pracnost téměř všude jinde. V našem případě šlo z tohoto pohledu především o sklep, který by dnes novostavbu dost zdražil, ale nám už stojí a docela pěkně :-) A také v našem případě bylo možné udělat novou skladbu podlah a přitom nám vyšlo schodiště vzhledem k úrovním podlaží, což je hodně zásadní detail, který by mě samotného napadl až když už by bylo dost pozdě.

Na druhou stranu se nám líbí, že nezastavujeme další kus louky nebo pole, ale využíváme místo, které už je zastavěné a svým způsobem využíváme i dobrou práci někoho před námi. Ona totiž rekonstrukce má i jiné výhody, například:

• základy jsou sedlé a prověřené časem
• okolí domu je zpravidla zastavěné a urbanisticky už utvořené
• dům je v katastru a má číslo popisné
• při rekonstrukci nejsou kladeny tak přísné nároky (např. NZÚ)
• dům je buď přímo zasíťován, nebo je zasíťování snazší (i nutná rekonstrukce přípojek je administrativně výrazně jednodušší než jejich nové budování)

Ale zpět k našemu příběhu. Při rozhodnutí dům nezbourat bylo zároveň zřejmé, že bude vyžadovat velkou rekonstrukci. Především proto, že byl budován (i když velkoryse) pro dvě osoby a ne pro rodinu, kterou plánujeme my. Domlouvili jsme se s kamarádem architektem, na vytvoření studie domu. To byl konec roku 2017. V té době jsem také začal dům vyklízet, protože byl úplně plný věcí. Při prvním návrhu od architektů (kamarád pracuje rád ve dvojici) jsme si nechali záměr posoudit od statika, který konstatoval vzhledem ke stáří domu velmi dobrý stav konstrukcí a dal dvě podmínky, které jsme si sloučili do jedné. Těmi podmínkami bylo vytvoření jedné horizontální betonové konstrukce, která dům sváže a posílení trámů stropu 1.NP. Takže jsme se rozhodli pro vytvoření betonového stropu nad 1.NP, který nahradí stávající trámy. Nejzásadnější podobu vtiskli architekti během jejich prvních návrhů, které byly v řádu týdnů. Pak se spíš ladilo, až jsem si říkal že té jejich práce bylo až zbytečně moc vzhledem k tomu, že pak to do ruky vezme ještě projektant. Ale musím uznat, že architekti vložili do domu několik úžasných myšlenek, které by nevymyslel ani jeden z nás dvou a ke kterým by se sám projektant třeba ani neodvážil. Přidělávají mi práci už teď a ještě mnohem víc budou, ale myslím, že to po zbytek života budu oceňovat.

Ze studie tedy vzešla podoba domu a tím pádem i podoba rekonstrukce - ubouráme dům po úroveň stropu 1.NP, uděláme dvě nové přístavby (jen přízemní) a na obdélníkovém půdorysu uděláme plnohodnotné 2.NP, které bude i nad garáží. Z různých variant střechy jsme zvolili klasickou sedlovou. Se studií od architektů jsme šli za projektantem. Vsunul bych jen, že není snadné najít projektanta, který zodpovědně udělá projekt takovéto přestavby. A také, že cena, kterou jsme za projekt zaplatili té pracnosti skutečně odpovídá. Projektant od začátku věděl, že dům budeme přestavovat svépomocí, takže tomu odpovídal i rozsah projektu, na kterém jsme se domluvili.

Zároveň jsme ještě před projektantem oslovili zahradní architektku (kamarádku kamarádky) a během několika měsíců nám udělala luxusní návrh zahrady. To všem stavebníkům doporučuji. Jde o to, že jsme mohli v této době ladit vzájemně zahradu, dům, terasu, cesty, plot, branku atd. Měli jsme i společné schůzky nejen architektů domu a projektanta, abychom doladili různé detaily, ale i architektů domu s architektkou zahrady, což třeba moc prospělo vzhledem k umístění terasy. A pro nás má projekt zahrady v tuto chvíli už tu výhodu, že jsme mohli pořezat, co hodnotu nemá, prořezat, co hodnotu má a zasadit (tam, kde to nebude stavbě vadit) stromy nebo keře, které jako sazeničky stojí pár korun a až dostavíme dům, budou už pěkně vzrostlé, příp. plodit.

Tvorba projektu domu trvala několik dost měsíců, takže až na jaře 2019 jsme měli podobu projektu pro konzultaci na stavebním úřadě a získávání vyjádření dotčených orgánů, sousedů a síťařů. Vzhledem k tomu, že jsme nakonec sloučili projekt domu s uličním oplocením a hřeben domu se o něco zvedne, bylo v našem případě potřeba pro stavební úřad (ohlášení stavby s územním souhlasem) celkem 27 vyjádření od různých úřadů a firem, plus čtyři souhlasy sousedů. Seznam jsem naštěstí od naší referentky na stavebním úřadě dostal, ale ještě vyžaduje radonové měření (kvůli přístavbě) a hydrogeologický posudek (kvůli nádrži na dešťovou vodu). Měl jsem s projektantem dohodu, že mi bude zpracovávat připomínky, ale oběhával jsem si vše sám. Je to mraky času, které jsem na tom strávil a kdybych měl zaměstnání, kde bych musel být každý všední den v pracovní době, neumím si to představit a určitě bych doporučil nechat si vše vyřídit od projektanta. Ale máte-li na to čas, není to žádná věda, ušetříte peníze a je to zase o fous víc svépomocí :-)

Přes léto jsme podali žádost o dotaci Nová zelená úsporám, která byla extrémně rychle akceptována. Výrazně mi s přípravou pomohl energetický specialista, kterého jsme stejně potřebovali kvůli energetickému štítku. A ještě bych chtěl zmínit dvě věci, ve kterých mi otevřel oči. I když je náš dům rekonstrukce, tak s elektrickým podlahovým topením, pro které jsme se v průběhu tvorby projektu rozhodli, bychom nejen neměli získat žádnou dotaci, ale ani by náš projekt správně neměl být schválen stavebním úřadem. Jde o to, že u nás v ČR je většina elektřiny vyráběna z uhlí, takže nic moc ekologického, a proto má elektřina jako zdroj špatný koeficient. Jedinou možností pro nás, jak se z toho vykroutit, je instalace obnovitelného zdroje, tedy fotovoltaických panelů. Chtěli jsme si původně nechat udělat jen přípravu, ale takhle jsme je rovnou museli zahrnout do projektu. Druhou věc, na kterou mě energetický specialista navedl se může hodit každému, kdo má vazníkovou střechu na plnohodnotnotném podlaží bez betonového stropu - končí věncem (ať už bungalov nebo vícepatro). Asi ještě stále nejrozšířenější narvhované řešení je instalace parotěsné fólie pod izolací stropu pod střechou. To má ale zvlášť při stavbě svépomocí nemalá úskalí. Lze to řešit i bez parotěsné fólie pomocí OSB desek (z borovicového dřeva, smrk není vhodný), které vytvoří zcela dostatečnou parobrzdu. Rozdíl v náročnosti na detaily nesrovnatelný. Konzultoval jsem to i v Centru pasivního domu, jejich odpověď je zde.

Kromě zmíněné fotovoltaiky a rekuperace, kterou s novými okny dnes považuji v domě za samozřejmost, budeme mít pak ještě jednu vychytávku a tou je čistírna šedých vod. Vody ze sprchy, umyvadla a pračky nepůjdou rovnou do odpadu, ale přečistí se a budeme s nimi splachovat. K tomu se nám velmi hodí sklep, protože čistírna šedých vod musí být umístěna pod zdrojem (sprcha, umyvadlo), nebo musí být voda přečerpávána a to už může být problém. Takže je ideální, když je jí možné umístit do sklepa. To jen, pokud byste o ní uvažovali, má to svá omezení.

Jak rychle byla schválena dotace NZÚ, tak o to déle trvá schválení stavebním úřadem. Podávali jsme na začátku října a stále čekáme. Během doby tvorby studie a projektu jsem samozřejmě dům vyklidil, vyřezal rozvody a topení, zboural příčky, sundal omítky a stropy, vyboural podlahy a udělal hromadu práce kolem domu na zahradě, která ještě před pár lety vypadala jako džungle. Bylo tam i něco málo tvořivé práce. Něco z toho je vidět na fotkách. Jen bych se chtěl ještě podělit o zkušenosti s odvozem odpadu. Asfalt je nebezpečný odpad, za který se platí, to je asi známo. Ale největší problém jsem měl s heraklitem, ze kterého byla většina příček v podkroví. Není to ani suť, ani dřevo, ani nebezpečný odpad a ještě jsou to desky... A pak byl problém se škvárou (nebo lépe řečeno s násypem v podlaze, z čehož je část škvára a spíš nikdo neví, co přesně tam naši předkové nasypali). Mě se vyplatilo obvolat různé odvozy odpadu a na rovinu říct, co mám a jestli mi to odvezou. Divil jsem se, jak moc se podmínky v jednom městě liší. A vybral jsem díky tomu pána, který mi od té doby vozí kontejnery a naprosto bez problému.

Úplně jsem se snažil nerozepisovat, i tak mám ale pocit, že v Pavlově každoročním shrnutí budu aspirovat na nejdelší článek roku :-) Každopádně se klidně ptejte, kdybyste někdo chtěl ještě něco vědět.

P.S.: Úvodní fotka je z archivu stavebního úřadu, protože jsme k domu neměli žádné plány. Na stavebním úřadě by Vám měli původní plány umět takto poskytnout. A poslední fotka je pro porovnání složka, kterou jsme na úřad nesli kvůli rekonstrukci my...